V dnešním článku se chci společně s vámi zamyslet nad věcí, která je pro nás naprosto triviální, možná až tak, že si vůbec neuvědomujeme, jaký pro nás může mít význam, jaké hodnoty pojí, co o nás vypovídá. Pojďme se podívat na to, co znamená jméno – nebo ještě přesněji – jak nás ostatní oslovují, vidí.

Vsadím se, že první věc v kontextu jména se Ti vybavilo Tvé vlastní jméno – oslovení spojené ze dvou slov, z nichž právě jedno jsi zdědil nejspíše od svých rodičů a druhé ti bylo přiděleno – pravděpodobně Tvými rodiči při narození. Není ale vyloučeno, že sis své jméno zvolil až v dospělosti a nechal se přejmenovat, což nám naše zákony umožňují. A máš pravdu. Je to pro nás velmi důležitá součást naši kultury daná historicky. Určuje naši identitu, komunikujeme díky němu s úřady, státními institucemi, oslovují nás jím naši přátelé a známí, naše rodina. Jméno nám umožňuje vyčlěnit se z davu, být ojedinělým a jedinečným (pominu-li shodu jmen, která jsou častá, např. Jan Novák :-)). V tomto článku se však chci podívat na to, jaké máme jméno v očích druhých lidí, v očích společnosti, v očích Boha – a to především. Chci, abychom si uvědomili, že naše “jméno” znamená mnohem více, než jen uskupení několika náhodných písmen. Kdo jsme? Jací jsme? Jaké je naše skutečné “jméno”? 

Stalo se ti někdy, že sis s kamarádem povídal o třetí osobě, kterou jsi následně střetl osobně? Jak ses na ní pohlížel? Ovlivnilo to nějakým způsobem tvůj pohled na ní? A jakým způsobem? Pozitivním, nebo negativním? Vzrostla tato osoba v tvých očích, nebo ses na ní začal pozlížet skrze prsty? Osobně jsem přesvědčen, že mnohem více záleží na tom, jak jsi s touto informací naložil, než jaká ta informace byla. To totiž vystihuje náš charakter – to, jací jsme. A nebo ještě lépe – kdo doopravdy jsme. A právě tímto se chci v následujících řádcích zabývat. 

Když se nikdo nedívá

Vysvětlili jsme si, že jméno je sice důležité, ale vlastně vůbec nic vypovídající o tom, kdo jsme. A i když se jmenuju třeba David, což znamená v překladu „miláček“, vůbec to tak být nemusí. Můžu se chovat úplně opačným způsobem, být spíše lumpem a neoblíbeným člověkem, než právě miláčkem.

Počkat! Záleží vůbec ještě dneska na tom, co si kdo o mně myslí? Záleží vůbec ještě na tom, zda-li naplňuji svým chováním očekávání druhých lidí, nebo nedejbože celé společnosti?
Ano, i ne. Na jedné straně stojí přetvářka a vědomý vliv společnosti na mé chování, na straně druhé zde máme hraniční individualismus a suverenitu jedince. Domnívám se, že příklon k jedné, či druhé straně není zdravý. Jestliže společnost ovlivňuje to, jaký jsem, nebo se vědomě ve společnosti chovám jinak, než v soukromí, je něco špatně. Stejně tak, pokud mé chování vybočuje ze společensky uznávaných hodnot a dobrých mravů.

Položme si otázku. Když se nikdo nedivá, jsem lepším, nebo horším člověkem? Uvědomuji si, že pro co možná nejobjektivnější sebereflexi bude potřeba dostatečná míra pokory, kritického myšlení a nadhledu, přesto to ale zkus. Je něco, za co se v soukromí stydíš, proto to na veřejnosti neděláš? A nebo je něco, co děláš ve společnosti, lidé tě za to odsuzují, ale ty si prostě myslíš, že je všechno v naprostém pořádku?

„Dokonalým zrcadlem jsou ti druzí.“

Dokonalým zrcadlem jsou ti druzí. Jestliže mi vadí něco na druhých lidech, nejprve je potřeba podívat se, zda-li nemám úplně tu stejnou vlastnost, nebo se v určitých momentech nechovám třeba jen podle stejného vzorce.

Ego 2.0 a Bible

Podívejme se na celý problém ještě z trochu jiné perspektivy. Petr Ludwig, autor bestselleru Konec prokrastinace, zavedl dva nové termíny – Ego 1.0 a Ego 2.0. Ve zkratce vysvětlím – Ego 1.0 je způsob myšlení, které hledá svůj vlastní prospěch, s úplným klidem (i) na úkor druhých lidí. Prostě takový sobeček :-). Ego 2.0 je přesný opak. Hledá prospěch druhých i za předpokladu, že je to pro něj nevýhodné. Výsledkem chování Ega 2.0, altruismu chcete-li, je záplava radosti a dobrého pocitu, který není chvilkovým a krátkodobým dojmem, ale trvá. A s ohledem na opakující se zkušenosti se tato jakási pseudoeuforie zintenzivňuje a její zůstatek převládá o to déle. Psychologové se shodují, že takoví lidé jsou mnohem šťastnější, vyrovnanější, pozitivnější a může to mít i pozitivní odraz na délku a kvalitu života.

Osobně mám psychologii a její rozličné směry velmi rád, baví mě a často studuji jak odbornou literaturu z oboru, tak také různé články určené pro laickou veřejnost psané odborníky. Není také tajemstvím, že jsem věřící a od svého dětství čtu Bibli. Při studiu těchto dvou v mysli „moderních“ křesťanů neslučitelných oborů jsem začal vnímat jednu obrovskou analogii. Jestliže byl někdo průkopníkem v oblasti duševní hygieny, jestliže někdo zvládal dobře komunikovat s lidmi, jestliže byl někdo opravdu mistrem v tom, jak si organizovat čas a priority, tak to byl právě Ježíš. Ten Ježíš, o kterém je celá Bible.

Stručný výcuc Ježíšových výroků v módu Ega 2.0:
„..Miluj druhé jako sebe sama..“
„..Požádá-li tě kdo o košili, dej mu i svůj kabát..“
„.. Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

Téměř napříč celými evangelii je apel k tomu, abychom upřednostňovali druhé před svými zájmy. Zároveň jsou zde ale i Farizeové a Saduceové, kteří dodržovali každé slovo zákona. A přesto tyto lidi Ježíš nazývá „plemenem zmijí“. Proč? Jak je to možné? Vždyť celý svůj život zasvětlili církvi a Bohu! Jaksi jim ale unikl celý point toho, co po nich Bůh kdy žádal. Ta pobožnost totiž vůbec nepramenila z jejich nitra, z jejich přesvědčení. Vše se točilo jenom kolem toho, jaké renomé si vyslouží ve společnosti. Jejich skutky rádoby Ega 2.0 byly ve skutečnosti sobecké. Jejich výroky byly jen planými řečmi do větru. Nejde totiž vůbec o to, jak se chovám na veřejnosti, ale o nastavení mysli, o nastavení srdce a vnitřního postoje!

Ježíš mimojiné řekl:
Jděte a učte se, co to je: Milosrdenství chci, a ne oběť.“ Matouš 9:13

Co to znamená? Je to velmi jednoduché. Bůh na tomto místě prohlašuje, že vůbec nestojí o oběti (v té době se obětovala zvířata za odpuštění hříchů, ale také jako chvála Bohu, ve své podstatě toho lidé začali využívat, protože se domnívali, že se těmito oběťmi Boha přikloní na svou stranu), ale o láskyplný postoj srdce, který bude milovat jak Boha, tak také lidi, kteří jsou kolem nás – o milosrdenství.

Kéž je nám tato biblická postava vzorem!

Podívejme se tedy znovu, jaké jsou naše myšlenky, jaké jsou naše motivy srdce, proč děláme to, co děláme, proč se v dané situaci chováme právě tak, jak se chováme… Jednáme sobecky a pro svůj vlastní prospěch, nebo se raději pro druhé „rozkrájíme“? Osobně věřím, že je důležité tyto dvě složky ega vybalancovat. Budu-li hledět pouze na své potřeby, nebudu mít moc dobré jméno. Pokud budu dělat vše jenom pro své okolí, také to nepřinese nic dobrého – pravděpodobně mě lidi začnou využívat. Ale nejdůležitější z toho všeho je uvědomovat si „s jakým motivem…“.

A ještě jednu stránku bych chtěl zmínit – co je tedy našim životním cílem a smyslem? Chceme vybudovat obrovskou firmu, aby moje děti měli „lehký start“? Chceme postavit velký dům, aby sloužil dalším generacím po mně? Chci řídit skvělé rychlé a drahé auto, abych nevypadal jako socka? Chci mít drahé oblečení, abych byl ve společnosti na vyšší úrovni? A co přátelé – ty si taky budu vybírat podle toho, jak vypadají? Proč? Jaký je můj motiv?

Ano, je to mnoho otázek, některé jsou více či méně relevantní, ale prosím, ptejme se takhle na všechno, co děláme.

Ať už tomu věříš, nebo ne, žij s vědomím, že jednou každý budeme stát před Bohem a budeme skládat účty za svůj život. Víš, Bohu bude totálně jedno, jaké auto jsi řídil. Bude se zajímat, jak ses staral o svou rodinu. Bohu bude totálně ukradený, jak velkou firmu jsi měl. Bude ho zajímat, jakou péči jsi věnoval svým zaměstnancům. Bůh bude mít absolutně na háku, jaké oblečení jsi nosil. Bude chtít vědět, kolika potřebným jsi dal najíst. Chápeš ten point? Je úplně jedno co, kolik a jak dlouho. Na tom vůbec nezáleží. Ale motivy srdce… Protože podle toho si získáme jméno ve společnosti a před Bohem. A na tom záleží.

„Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.“
Zjevení Janovo 2:17

A tak se dostávám k úplně poslední otázce – Jaké je/bude Tvoje jméno?